Na Ukrajinu!

Třetí výlet začínáme v sobotu 21. 8. 2010 a protože jsme měli problém s volnem, rozhodli jsme se původně plánovanou cestu do Bulharska prozatím nahradit výletem na Ukrajinu (cca 1.100 km). Cílem jednotýdenní cesty je vesnice Snina na východě Slovenska, kde bychom se měli setkat s některými domorodci, kteří nám pomáhali s renovací ještě tady u nás. A když už budeme kousek od další země, kde jsme ještě nikdo nebyli, skočíme se na ni podívat. Předpokládám spíše krátkou návštěvu s jednodenním noclehem. Další plány si budeme zřejmě domlouvat na cestě. Letos jedeme doplněni o dva silnější stroje Jawa 20 a s nimi i dva další parťáci Milan a Jan. Vzhledem k tomu, že za dva dny vyrážíme, musím ještě zkompletovat svou 550 (složit hlavu a zapalování) a také pomoct Milanovi s jeho modrou 20, která ještě před týdnem byla rozebrána do šroubku a už asi půl roku ani neblafla. Pokud půjde aspoň něco podle plánu, tak budu opět zasílat zprávy z cesty v podobě SMS na tento web.

Tak ať nám spojky nekloužou....

Den 1

První den jsme měli první poruchu hned v OV. Milanovi přestala jeho 20 zapalovat. Následne jsme zjistili vážný problém na uchycení kontaktu zapalování. Dost nást to zdrželo, ale poradili jsme si sami. Přes několik objížděk jsme dojeli do Havířova. Tam jsem si zase začal opravovat svoje zapalování na 550. Bylo sice před jízdou připravené, ale přestal se mi mazat kontakt a tím se dost vydřel. Jen jsem ho seřídil a opravil mazání. Od té chvíle jsme jeli už bez závad. Od hranic už bylo chladno. Večer jsme si ustlali na skále za městem Martin. Povečeřeli v přírodě s pěkným výhledem. Ten den jsme ujeli 210 km za 5,5 hod.

Den 2

Zabalili jsme se a drobnou enduro vložkou jsme se dostali z kopce dolu. Další průběh nebyl zrovna jednoduchý. Hodně jsme museli řadit 2ku. V Prešove jsem tak přitahoval pozornost, až si někteří nevšimli, že nás je více a málem to Milan odskákal. Na centimetry se vyhnul autu, které mu nedalo přednost. Už za tmy jsme dojeli ke známým do Koloniny u města Snina, kde jsme přespali. Výkon byl 324 km za 8 hod.

Den 3

Dnes ješte plán nemáme, ale budeme se jeden den poflakovat. Ukrajinu nám všichni rozmlouvají a vzhledem k tomu, že máme prošlé zelené karty u dvou stroju, je to asi nereálné. Tak uvidíme jestli pojedeme i za značku, nebo si u ní jen uděláme foto.

Den 4

Čtvrtý den jsme přijeli k hranicím s Ukrajinou, ale vzhledem ke stavu našich dokladů, jsme šli za hranice jen ve třech a pěšo. Přechod trval asi hodinu, se stroji 2. Následně jsme pokračovali opět Slovenskem k severu, s malou kličkou pres Polsko. Cesta byla sice v mapě, ale stav horší, jak někde na poli. Vesměs nebyl moc rozdíl mezi ukrajinou a tímto kusem země. Po návratu jsme se zastavili v likérce ve Svidniku. Milan si nakoupil tolik alkoholu, až jsme jej neměli ani kam dát. Večer přišel déšť, ale hned jsme se schovali v penzionu na přehradě Domaša. Byli jsme jediní, kdo se koupal.

Den 5

/> Přejeli jsme na sever kolem Košic. Cestou jsme jeli kopci s 18% stoupáním. Cestou asi 50 let neopravovanou. Jeli jsme kolem cikánských slamů jako někde v Africe. U obce Rožňava jsme zjistili závadu na Hozové 20. Má několik vylomených špic. Přehodili jsme špatné zadní za dobré přední, ale pak povolilo dalších 15 a zůstalo na celém kole asi jen 16 špic, z celkových 37. Díky zákazníků benzínky a Milanově prožíznuté puse jsme sehnali kontakt na obchod. Koupili jsme nové a celé kolo na trávě přepletli. Nocovali jsme v Revúci. Dnes je den do Velkého Medera, ale už teď máme zpoždení, tak uvidíme.

Den 6

Tak včera jsme ujeli 316 km za 8 hodin. Za tmy jsme dojeli do Velkého Medera. Milanovi v Motoru podezřele mlátí. Ondrovi zase povolují ložiska. Nastavil jsem mu jinak zapalování a zatím jede. Dnes se budeme konečně válet ve stanech a uzavírat sázky, jestli dojedeme všichni.

Den 7

Včerejší zakončení dne bylo dost zoufalé. Jednak jsme nestíhali plánovaný dojezd do Velkého Medera na 21:00. Přijeli jsme až v 23:00 a ubytování hledali dost težko. Naštestí jsme našli camp a vcelku pohodlně si opekli na večeri i buřty. Zjištěné závady nás dost rozladily. Pokud dojedeme, bude to zázrak. Milanova 20 mě děsí. Klepání se ozývá pořád víc, takže uvidíme. Ondrově 555 vcelku věřím, i když je jasné, že to bude její poslední cesta.

Dnes ráno jsme vyrazili do termálů, kde jsme trávili celý den. Odpoledne začalo pršet, ale teplá voda atmosféru vylepšila. Právě jsme zjistili, že nám zateklo do stanů. Milan si právě suší spacák a ve stanu doslova vytřel. Na noc se moc netěším. Zůstalo nám už posledních pár eur, tak se jdeme nacpat. Baterky nám dochází už snad ve všem. Doufám, že zítra nebude pršet - aspoň né celý den

Den 8

Ještě ráno pršelo. Kolem 9 jsme vyjeli a úspěšně se dešti vyhýbali. Už bylo nezvykle chladno. V Seredi jsme se zastavili na benzínové pumpě Slovnaft. Zastavoval jsem tam i na cestě do Chorvatska. Opět jsem byl mile překvapen. Šéf nás hned pozval na kafe, bagety, zaplatil nám i olej a benzín. Stejně jako před dvěma lety. Těsně za hranicemi nás dohnal prudký déšť. Schovali jsme se do tak malé zastávky, že jsme si tam ani nesedli. Po půl hodině jsme pokračovali. Následoval oběd a opět krátká přeháňka. Milanovému traktoru se už smějeme. Pobavila nás SMS našeho webmastera "Sázím stravenku, že nedojede Milan...", ale už bylo jasné, že dojedeme všichni i kdyby to měl Miloš tlačit. A tak se taky stalo. Poslední cesta byla 319 km za 8:20. Od toho dne jsem na žádného pionýra už nesáhl. Příští rok uvidíme kam, a jak pojedeme. Každopádně to byl vcelku pohodový výlet.

Děkuji všem v okolí za podporu, věcné dary, pozitivní SMS a podobně, zprávu webu, a a a ...

PS: Miloš a Seman (Top Gun) by už zase někam jeli ;-)

---