Už někdy v zimě jsem si říkal kam vyrazit v létě na další letní výlet na svém stroji Jawa 05. Hodně lidí se ptalo a chtěli vedet kam budou směřovat další cesty těchto skvělých strojů. Minulý rok jsem podnikl expedici Croatia se svým kamarádem na jih a tentokrát jsem se chtěl vydat na sever. Tato krajina mě dlouho lákala. Nikdy jsem nenavštívil tyto severské země, které mají rozhodne co nabídnout. Začal jsem tím, že jsem si v supermarketu koupil mapu Švédska. Rozložil jsem ji a chtěl sem naplánovat nějakou okružní jízdu, kde bych nejel zpět stejnou cestou. První myšlenka byla projet most mezi Švédskem a Dánskem. Po prozkoumání okolností kde tento most je dálnice jsem zjistil, že nás tam nikdo nepustí a projet se tedy na pionýru nedá. Další myšlenka byla tedy jasná - musí se to projet po pevnině a tedy kolem západního pobřeží až nahoru tedy do NORSKA.

Mé nadšení jsem předal kamarádovi Tomášovi a ukázal jsem to Pavlovi, který se dlouho rozmýšlel a přemýšlel zda se přidat či ne. Někdy v únoru se ptal více a více a pak tedy šel do toho i s Romanem a Ondrou, kteří projeli s ním taky kus světa (Monako, Bulharsko, Itálie)

Objednal jsem tedy 5 lodních lístku na trajekt z polského města Swinoujscie pro 5 pasažéru a 5 strojů. Pak už to bylo dost závazné, protože nikdo nechtěl nechat propadnout peníze za loď. Odjezd byl stanoven s dostatečným předstihem 3 dny před trajektem, kde byl závazný termín odjezdu. Den D tedy byl 8. 8. 2014.

1. den

Ráno kolem 8 hodiny jsme dotankovali stroje na plnou nádrž 5 litru a nabalili každý asi 20 kilo věcí, které jsme pečlivě připravili a propočítali již několik dní dříve. Naložení a nabaleni jsme vyrazili směr „práce“. V práci jsme vzbudili celkem pozdvižení a byli jsme středem pozornosti. Dost lidí se myslím divilo kam a na čem chceme jet. Za troubení našich klaksooonu jsme vyrazili kolem 9 hodiny na místo srazu ke Stříbrnému jezeru v Opavě. Tam jsme cekali na další 3 naše účastníky expedice. Po 10 hodině jsme po vyfotografování a rozloučení se se svými rodinnými příslušníky a přátely odjeli směr Krnov a státní hranice Bartultovice. V Krnove jsem se stavili ještě pro olej za p. Finstrlem, který se taky přišel podívat. Státní hranice jsme projeli bez problému a pokračovali až do Wroclawi, kde si Roman vyzkoušel jak se dělá defekt na zadním kole. Místní se okamžitě účastnili a doporučovali opravnu pneumatik. My jsme, ale byli připraveni a vše bylo během pul hodiny opraveno a vyrazili jsme neohroženě dál směr sever. Zaparkovali jsme po 276-ti kilometrech za městem Leszno. Stany jsme postavili na odlehlém parkovišti za valem oddělujícím nás od nějaké přehrady. Kolem byla spousta cyklostezek a různých vyhlídek.

2. den

Tento den byl ve znamení horka a tepla stejně jako ten první. A to je v Polsku tak kvalitní asfalt, který se rozpouští před očima viz fotky, kde se stojan od motorky zabořil do cesty asi 5 centimetrů. Jelo se v expedičním tričku, což se o dalším týdnu říct nedalo. Kilometry ubíhaly celkem rychle. Při objíždění dálnice jsme jali zkratkou podle navigace. Zavedla nás do lesa a rozbahněnou cestou až ke sjezdu z dálnice. Odhodlání bylo veliké. Přikopli jsme hrany příkopu a projeli. Cíl tohoto dne byl jasný – dojet k moři a počkat na neděli večer na trajekt. Dost nebezpečné bylo tankování asi 20 kilometru před cílem, kde jsme přijeli na benzínovou pumpu. Při příjezdu se u nás začalo sbíhat hodně lidí, což nebylo tak neobyčejné kdyby se nejednalo o fotbalové fanoušky, kteří měli všichni vyholené hlavy a byli v dost podroušeném stavu. Spolu s nimi bylo na pumpě asi 50 policistu vyzbrojených brokovnicí, štíty, helmami a nákladními auty se zadrátovanými skly. Všichni až na Pavla, který opravdu potřeboval natankovat jsme se schovali mezi policajty a Pavel byl nucen se prodrat k pokladně a myslím, že si odnesl fajn zážitek, jak jsem ho tak z povzdálí pozoroval s ostatními.

Dojezd k moři se nám opravdu podařil v nočních hodinách, kde jsme vyčerpaní a hladoví dojeli na pláž, kterou jsme celkem dost dlouho hledali. Pořád jsme jeli lesní cestou lemující pobřeží. Nemohli jsme najít žádný sjezd na pláž. Pak pomohla Tomášova skvělá telefonní navigace. Dovedla nás až na písečnou pláž, kde jsme rozdělali stany a zabořili motorky až po řetěz do písku. Ujeto 379 km

3. den

Tento den jsme ráno vstali a koukali ze stanu na krásné moře plné vln a dlouhou pláž, kterou jsme si opravdu užili. Posbírali jsme si mušličky, nafotili fotky a chtěli jsme si vyzkoušet jízdu po pláži s našimi stroji. Nakonec jsme protlačili hlubokým pískem náš nejlehčí stroj pařez 1958 a Pavel se projel jako pobřežní hlídka. Pak se kolem 9 hodiny začali trousit domorodci a přišli se koupat. Během dopoledne se jich tam sešlo opravdu hodně včetně nějakých skupinek dětí (asi dětský tábor) a důchodců, kteří si pak sedli na naše místa po našich stanech. Vytáhli jsme stroje z písku a jeli se do přístavu „zkulturnit“. Na pumpě jsme natankovali nádrže, kanystry a očistili řetězy a namazali je olejem. Dali jsme si poslední teplé jídlo před Skandinávií a nakoupili zásoby. Kolem 18-té hodiny jsme přejeli do přístavu, kde jsme hledali kde se nahlásit, kde se najíždí na loď. Vše bylo ok, jen jsme museli cekat do 22 hodin na nájezd na trajekt. Loď přijela kolem 19-té hodiny a bylo opravdu obrovská 165 m délka 28 m šířka a 9 pater. Najeli jsme mezi nákladními auty do třetího patra lodě, vzali jsme si nejpotřebnější věci a hurá výtahem do nejvyššího patra lodi. Z 9. patra jsme sledovali, jak najíždí do lodi další náklaďáky a další lidé přicházejí tunelem. Ve 22.30 h loď zavřela zadní dveře (což bylo dobře) a odjela směr Ystad. Na lodi jsme našli bary, freeshopy, kino, diskotéku, ale byli jsme dost unaveni a usnuli kolem půlnoci. Ujeto tento den pouze a jen 9 kilometru.

4. den

Ráno v 6.15 hodin loď přijela do švédského přístavu Ystad. Bylo přesně po dešti což se nám líbilo, že jsme přežili déšť v suchu na lodi. Vyrazili jsme směr Malmo. Tam byl v plánu prozkoumat Oresundský most, který jsem chtěl původně projet, tak jsem jej chtěl aspoň vidět. Most je druhým největším pevným mostem na světě. Celý přejezd měří 16 km a tvoří ho (z dánské strany): 430 m dlouhý umele vytvořený poloostrov, tunel měří přes 3,5 km a vede 10 m pod vodou, 4 km dlouhý umělý ostrov a 7845 m dlouhý most zavěšený na dvou 204 m vysokých pylonech. Vlastní most je dvoupatrový. Horní patro slouží autům, ve spodním patře jezdí vlaky rychlostí až 130 km/hod.

Udělali jsme pár fotek a pokračovali přes Malmo směr sever. Za městem Helsingborg jsme si při naši ukrutné rychlosti 40 km/h všimli po levé straně staré benzínové pumpy BP (British Petrol). Měl ji někdo jednoduše na zahradě. Jak jsme přijeli tak si nás samozřejmě všiml její majitel a dal se s námi do řeči. Byl to sběratel starých věcí a provedl nás svou stodolou plnou starých věcí. Mel to tam jako v muzeu. Bylo tam snad všechno na co si jen stačí vzpomenout. Od hracího automatu, přes několik motocyklů, traktoru, autíček, plechovek olejů až po staré plechové cedule, bicykly atd. Důkladně jsme si to tam prohlédli a pokračovali dál. Utábořili jsme se na konci vesnice (ani nevím její název) na slepé ulici. V noci na nás ustaraní obyvatelé zavolali policii, aby nás snad něco nepřejelo. Vše jsme si v klidu s policajtem ve dvě hodiny ráno vysvětlili a druhý stan se o tom dozvěděl až ráno. Ujeto 238 km.

5. den

Ráno nám začaly deštivé dny, které nás provázeli opravdu pro nás dlouho dobou mokra. V 9.30 hodin jsme dorazili do městečka Ugglarp do muzea Svedinos. Otvírací doba byla od 10 hodin tak jsme za deště čekali pod nedalekým stromem, kterým už dávno voda protékala jako by byl bez listí. Někteří si v tom dešti vybalili snídani jako by ani nekáplo. Po desáté jsme ještě čekali pod přístřeškem u pokladny a snad poprvé jsme se sušili po našem prvním zmoknutí.

Muzeum Svedinos bylo založeno v roce 1961 a je tam přibližně 130 vozidel a 40 letadel. Zajímavé je uložení těchto exponátu. Když to tam prostě nevešlo, tak uděláme okno a do něj strčíme křídlo letadla. Nebo necháme polovinu stíhačky venku a půlku uvnitř. Je to tam opravdu naskládáno natěsno. Mezi některé exponáty bych ani prst nestrčil. Jak jsme si to prohlídli, dali si kafe tak jsme jeli dále na sever ke městečku Sollebrunn. Nocleh jsme našli na louce za lesíkem u cesty, aby byl od policajtů v noci klid. Ujeto 210 km

6. den

Po deštivé noci jsme sbalili mokrý stan a jeli do městečka Sollebrun se podívat na starou benzínovou stanici Shell, která byla jen tak u cesty a nikdo ji nehlídal. Funkční sice už nebyla, ale své kouzlo neztratil ani po letech. Po chvíli k této pumpě přijel asi tak 75-ti letý děda v naleštěném BMW, zhruba i stejně starém. Tento stroj byl tak naleštěný, že by byl vidět i otisk prstu. Opravdu krásný „exponát“. Dále jsme jeli směr Trollhattan Slyšel jsem o těchto vodopádech mnoho chvály tak to musím vidět. Ve městě Trollhattan teče reka z jezera Vanern (třetí největší jezero v Evropě) a každý den v 15 hodin je vypuštěno 300 000 kubíku vody přes stavidla do prázdného koryta reky. Na vypuštění celé denní dávky jim stačí pět minut. Je to celkem krásný zážitek. Stáli jsme na mostě spolu s asi 200 lidmi a koukali pod sebe, jak se voda valí korytem. Následně jsme se vrátili na benzínku, a Jirka si vyměnil další duši. Večer jsme přespali u krásného neznámého jezera. Dojeli jsme po západu slunce zmrzlí, i když už v suchu. Teplota klesla na 12 stupňů. Před spaním začalo zase pršet. Ujeto 242 km

7. den

Chvíli po výjezdu začalo pršet. Nejdříve se snažíme schovávat. Později už rezignujeme, a pokud neprší opravdu moc, tak jedeme. Při cestě na sever naše další zastávka byla v malé vesničce Bastnas. Vesnice je u hranic Švédska s Norskem. Při našem příjezdu do této vesnicky celkem dost pršelo, Museli jsme občas zastavit u nějakého přístřešku, protože to byly opravdu provazy vody, které mi tekly po obličeji, a kapali do jezírka, které se každému udělá na pláštěnce v dešti, když si sedne na pincka. (Nutno podotknout, že nepromokavou kombinézu mel jen Jirka). Ve vesnici Bastnas se nachází opravdu mnoho starých vraku z druhé světové války. Myslím, že by se tam dalo napočítat přes 1000 starých vraku aut, které jsou jen tak v přírodě naskládány vedle sebe nebo i na sobě. V některých autech je motor, v motorech olej, akumulátor. Někde je prostě jen volant, který obepíná krásná bríza, která svírá auto ve svých větvích. Při střídavém dešti jsme procházeli les a nejvíc se to líbilo asi Romanovi, který se s Pavlovým fotoaparátem ztratil na více než hodinu a fotil, co se dá. Byl ve svém živlu. Já jsem rozdělal oheň a my co jsme nefotili tak jsme sušili nebo spíš opékali mokré ponožky na ohni. Když přestalo na chvíli pršet tak jsme vyrazili směr Norsko - švédská hranice. Nevěděli jsme, co nás na hranicích čeká, protože jsme slyšeli dost věci o norských kontrolách, kde hledají alkohol a cigarety, které jsou v Norsku velice drahé. Průjezd hranice byl velice deštivý, avšak velice jednoduchý. Nikdo tam na lesní cestě nebyl. Jenom deštivá a štěrková cesta místy dost kopcovitá, kde jsem se musel odrážet nohama i na nejnižší převodový stupeň v mém stroji Jawa 50-05. V těchto částech jsme cestu solidně zaplnili modrým kouřem. V Norsku jsme našli krásné ubytování u řeky ve městě Fetsund. Postavili jsme stany přímo u vchodu do nějakého muzea. Hned za rohem bylo veřejné WC, čisté, vytopené i s teplou vodou pro nás tolik vzácnou. Ujeto 163 km

8. den

Ráno trochu usušeni a krásně vyspaní na suchém podkladu nádvoří muzea jsme jeli směr cíl naši cesty OSLO. Vyhýbajíc se dálnic a silnic pro motorová vozidla jsme dorazili do muzea Fram v Oslu. Hlavní součástí tohoto muzea je loď, která je zde vystavena v původní podobě, nebyla nijak upravována. Můžete si ji projít celou, od kapitánského můstku až do podpalubí kde je jídelna, kuchyň, strojovna, ošetřovna a další pokoje. V muzeu je také oblečení, osobní věci polárníku atd. Loď je si 40 m dlouhá a 11 m široká takže je opravdu co vidět.

Při odjezdu z muzea jsme zde byli obklopeni turisty z České republiky, kteří obdivovali naše stroje a ptali se, jak jsme je tam přivezli. Někteří nechtěli věřit, že jedeme po svých. Po odpovědích na obvyklé otázky jsme pokračovali do Larviku. Tento přístav se nám později stal našim nocovištěm. Poslední trajekt jsme nestihli zhruba o tri hodiny. Další jede ráno v osm. Postavili jsme proto stany hned u vchodu za lavičkami. Z dlouhého čekání nás přepadla špatná nálada. Celý den jsme se hnali a zbytečně. Naštěstí Tomáš veze lék v podobě slivovice. Ujeto 215km

9. den

Hned ráno jsme byli první v budově společnosti Colorline. S hezkým úsměvem si nás prohlíželi zaměstnanci společnosti, co šli do práce. Koupili jsme lodní lístky a nalodili jsme teď už směrem na jih do lodi SuperSpeed 2. Loď mela opravdu slušnou „speed“. Jela si tak 3x rychleji než polská mezi Polskem a Švédskem. Kolem 12-té hodiny jsme tedy dorazili do Dánska do města Hirtshals. Tam jsme pokračovali do města Grenen, které je nejsevernější místo pevninského Dánska. Na tento výběžek, který je posledních 500 metru tvořen opravdu jen pískem jsme došli po předchozích zkušenostech pešky. Bylo tam celkem dost lidí, kteří si fotili hlavně vlny, které do sebe naráží ze dvou moří Severního a Baltského. Je to zajímavý úkaz, který jsem ještě nikde neviděl. Po nafocení pláže, vln a vojenských bunkru jsme jeli podél východního pobřeží Dánska směr jih. Bojovali jsme se silným protivětrem a i přes to, že jsme nebili mokří jsme byli značně promrzlý. Zaplatili jsme si převoz přes reku v Dánsku a našli jsme uzavřené parkoviště u cesty. Od cesty jej dělili keře. Tráva byla posekaná a našli se i lavičky se stolem. Ideální místo na nocleh. Rozdělali jsme oheň a uvařili si přírodní čaj. Nálada se zlepšila. Před zalehnutím do stanu začalo kapat. Ujeto 209 km.

10. den

Tento den byl pro nás opravdu náročný, ani nevím co bych psal. Celý den pršelo a pršelo. Byli jsme skrz na skrz promočeni i přes nepromokavé oblečení. Roman si na mokré věci oblékl kombinézu, kterou Tomáš nechtěl. Pavel už volal po teplé posteli a teplé sprše. Vyslyšeli jsme jej jen na pul a naše večerní ubytování bylo v kempu hned za Dánsko-německou hranicí u města Flensburg. Dali jsme si ve zdejším rychlém občerstvení první teplé jídlo po dlouho době za krásných 8 eur. V kempu jsme se opět trochu dali do pořádku. Částečně usušili věci a užili si koupelnu. Stále pršelo a před spaním začalo ještě víc. Ujeto 270 km.

11. den

S odjezdem jsme čekali, až bude po dešti. V 10 hod nás to přestalo bavit a za deště sbalili stany. Pavel nakoupil v místním obchodě plastové pytle na odpadky. (nejvíc se mu líbily 240-ti litrové). Oblékli jsme sebe a motorky do igelitových pytlů, obuli si stále mokré boty a vyrazili dál. Pláštěnky tam prostě neměli, tak jsme si poradili jinak. Zase celý den se střídal déšť se zataženou oblohou. Večer jsem byl nuceni pracovními povinnostmi se rozdělit a Já a Tomáš jsme v 19 hodin pokračovali směr Berlín. Pavel, Roman a Ondra tolik nespěchali a tak si opět „zajawili“ (takto se nazývají naše malé opravy motocyklu nejlepší značky Jawa). Ondrovi totiž praskly čtyři špice. Nikdo netušil, jestli to je jen začátek, nebo jich už víc nepraskne. Tento den jsme to táhli s Tomášem do noci nebo spíš rána a najeli jsme 509 kilometru. Včetně mého 3tího defektu zadního kola v Berlíně ve 2 hodiny ráno.

12. den

Ráno jsme se probudili za Berlínem hned vedle fotbalového hřiště za účasti policistu měřících rychlost v obci. Než se stačili vzpamatovat, co to kolem nich projelo tak byli zanecháni v modrém dýmu našich dvoutaktu. Odpoledne jsme dorazili ke hraničnímu přechodu v Zittau, kde se nachází hraniční Trojzemí mezi Polskem, Nemeckem a Českou Republikou. Nalepili jsme zde nálepku. Udělali pár fotek. Zodpověděli obvyklé dotazy lidí, kteří se divili, že jsme dojeli tak daleko z Opavy. Bylo dost zábavné sledovat jejich reakce, když jsme jim řekli: „My ale jedeme z Norska“. To by jste měli vidět

Naše další cesta směrovala do civilizace do nějaké fajn hospody, kde se normálně najíme. V Jablonci nad Nisou jsme na první pumpě ohromili dva taxikáře svým příběhem natolik, že nám doporučili hospodu „U Draka“. Po poněkud zvláštním průjezdem města, který řídila naše navigace jsme to opravdu našli. Kuchař byl sice na odchodu, ale uvařil nám ochotně skvělé jídlo a obsluha doporučila blízkou louku u „sídláku“ (jak řekla), kde jsme rozložili svůj mokrý stan. Ujeto 290 km

13. den

Odjezd z louky byl kolem půl desáté. Cesta ubíhala celkem v pohodě až na můj 4tý defekt zadního kola. Vyměnili jsme poslední duši a koupili v nedalekém pneuservisu další novou. (co kdyby náhodou). Pak jsme neohrožené jeli dál pres Vamberk, Žamberk, Červená voda, Rýmařov, Bruntál až do rodné Opavy. Uvítání bylo velkolepé. Mé děti nakreslili na dvůr vlajky Norska a padli mi kolem krku. Ted užívám obyčejných věcí jako je: teplá voda, suché oblečení, neprší, obyčejný rohlík a český chleba. Ujeto 309 km.

Abych to celé zhodnotil, tak bych nakonec dodal, jsem rád, že jsme všichni v pořádku dojeli všechny stroje a účastníci expedice. Dekuji všem za podporu a také tem co ukazovali palce nahoru z jedoucích aut a motorek.

Ujeto celkem 3.251 km

Do 2 strojů nakoupeno asi 4,5 litru oleje a pres 193 litru benzínu přibližně za 9000 Kč

Na stránkách jirizimola.rajce.net najdete asi 730 fotek z této expedice a pokud by vám fotky nestačili tak na youtube budou určité videa z naší expedice.