I letos jsme podnikli na svých strojích značky JAWA každoroční expedici někde po Evropě. Letos to byla výroční 10. expedice za "dobrodružstvím na Jawě". Jelikož loňská expedice byla na jih, tak jsme letos změnili směr o 180 stupňů - směr na sever. Již v roce 2014 jsme navštívili skandinávské země na pionýrech, kde jsme navštívili Švédsko a Norsko. Bylo to ale pouze na jihu a s tímto jsme se nespokojili a chtěli jsme projet i severnější část těchto států. Vzali jsme to tedy přes 9 států Evropské unie (+ Norsko, které tam není).

Na odjezd byl stanoven poněkud pro nás neobvyklý termín, což byl konec června, který nám byl doporučen, abychom měli co nejlepší počasí v těchto severních státech.

1. den

Odjezd byl v pátek kolem 16té hodiny z Opavy směr sever. Dlouhé debaty jsme vedli již 14 dní předem, kam se dáme na první křižovatce. Zda vpravo či vlevo, kudy se vlastně do Finska jede, ale vyjeli jsme tedy za doprovodu našich fanoušků přes Opavu směr hraniční přechod Sudice. Začátek Polska, který všichni známe, se nám zdál nudný. To trvalo až do města Tarnowskie Gory, kde se nám vyskytla naše první malá porucha. Jeden z našich strojů značky Jawa 250 přestal dobíjet. Tuto malou poruchu jsme opravili natáhnutím jedné z pružinek a vyrazili jsme směle dál. Poté jsme se rozloučili s doprovodem z Opavy v podobě strojů Jawa Tramp a začala nám 14 denní cesta bez jakéhokoliv doprovodného vozidla. Ne jako v televizních pořadech o cestování na motorkách, kdy je doprovází televizní štáb a večer si lehnou do obytného přívěsu se vším pohodlím. Večer jsme si ustlali na polní cestě a to doslova. Bylo to někde u města Czestochowa. Tento den ujeto jen 166 km.

2. den

Tato noc byla poněkud hlučná jen pro náš jeden stan. Kolem druhé hodiny ranní jsem slyšel takovou tupou ránu a pak asi tak 14 těch nejsprostších slov za sebou. Nic zvláštního se nestalo, jenom spadla Martinovi motorka. Tento ranní zážitek nijak nepoznamenal náš druhý den expedice. Měli jsme takové "střídavé" počasí - chvilku déšť, chvilku bez deště, chvilku sluníčko. Občas jsme se stačili schovat na nejbližší benzínce se střechou a občas jsme stačili pěkně zmoknout a pěkně uschnout. Někde už v severnější části Polska jsme si dali oběd v "Baru pod duby", nechali jsme se vyfotit pár příznivci Jawy a pokračovali v cestě za naším prvním cílem. Ten jsme dobyli až třetí den cesty. Ujeto 349 km.

3. den

Naše první plánovaná zastávka byla u města Ketrzyn. Je tam dodnes zachovaný bunkr od největšího nepřítele dvacátého století, Adolfa Hitlera. Překvapil nás stav těchto betonových krytů. Jak to tam bylo rozbito po válce, tak to tam nechali. Našli jsme tam jen zájezdy autobusů s německými turisty a mnoho polských průvodců s fotkami v ruce, aby mohli alespoň něco ukázat. Je zde pouze umožněna procházka mezi bunkry, k vidění jeden tank, jedna Tatra, jedna motorka a jedno jízdní kolo. Po vyfocení pár snímků jsme nasedli na své stroje a jeli za dalším cílem - trojmezí států Rusko, Litva, Polsko. Zde jsme zjistili, že Litva má oproti ostatním státům asi 2 metrový plot a ostnatý drát, snad aby jim nikdo neutekl. :) Udělali jsme pár ksichtů do ruských kamer, dostali jsme vynadáno, že stojíme s motorkami na soukromém pozemku a jeli jsme dál na plánované setkání s podobnými cestovateli, jako jsme my. Říkají si "S jawou na cestách" a už toho taky mají dost projeto. V loňském roce procestovali na pionýrech Řecko a letos se vydali na pionýrech přes Ukrajinu do Moskvy a pak přes pobaltské republiky zpět domů. Potkali jsme je na litevsko-polských hranicích a domluvili jsme se, že přespíme někde spolu. Utábořili jsme se za jedno české pivo na mýtině u lesa. Tolik totiž stál úplatek pánovi, který se hned přiřítil se svým terénním autem k nám a chtěl vědět, co budeme dělat u jeho lesa. :) Třetí den ujeto 225 km.

4. den

Ráno jsme čekali až do deseti hodin zda se počasí umoudří. Taková desátá hodina ráno vždy rozhodne, jak bude vypadat den. Sbalili jsme mokrý stan, navlékli jsme se do nepromokavých obleků a jeli do Litvy. Potěšilo nás, že jsme se oblékli do pláštěnek zcela zbytečně. Pomohli nám jen proti zimě. Déšť se už tento den nekonal. :) Projížděli jsme myslím dost chudou zemí. Litvu bych přirovnal k Albánii, kterou jsme s Romanem navštívili v loňském roce. Domy byly v dost zanedbaném stavu a lidi neměli možnost kde vydělat peníze. Tak to alespoň na mě zapůsobilo. Lotyšsko na tom bylo trochu lépe. Ustlali jsme si na poli u hlavního města Lotyšska - Rigy. Ještě mě pobavila a utkvěla v hlavě večerní věta našeho nejmladšího účastníka expedice, Kuby. Na otázku jestli ještě pojedeme nebo budeme hledat místo na spaní mi odpověděl jednoduše: „Už hodinu jednu s prasklým spojkovým lankem - je mi to jedno… jak chcete“. Jawa má totiž schopnost řadit i bez zmáčknutí spojky tak mu to celkem šlo, ale na rozjezd to chce trochu cviku. Vybalili jsme tedy mokré stany a spočítali denní kilometry - bylo to 369 km.

5. den

Estonsko je z těchto pobaltských republik na tom nejlépe. Opravdu se snaží se svou zemí něco udělat k lepšímu. Jeli jsme zde kolem pobřeží do hlavního města Tallinn. Před tím jsme se zastavili ještě na pobřeží kouknout na jejich pláže. Voda byla celkem teplá, měla 24 stupňů. A písčitá pláž, kde si Kuba nenechal ujít svou oblíbenou disciplínu a to je jízda na písku. Na to je specialista. :)Přeskočil kopeček s hlubokým pískem a projel se po pláži jako v reklamě na film "Pobřežní hlídka na Jawě" (vím, měl Čezetu). Večer kolem půl osmé jsme dorazili do přístavu do města Tallinnu. Loď do Helsinek nám jela ve 23.30hodin. Zde jsme poprvé zažili kouzlo noci bez tmy. Když jsme najížděli na trajekt tak nám nepřipadlo, že je opravdu tak pozdě večer. Nevěřili jsme, že bude takové světlo :) Dnes ujeto 330 km.

6. den

Ve dvě hodiny ráno naše loď nás vyložila v Helsinkách. Projeli jsme hodně rozkopaným městem k domluvenému noclehu. Naše kamarádka Lucka nás ubytovala v krásném domě, kde byla zaměstnána jako au-pair. Ráno jsme posnídali a dali si odpočinkový den v Helsinkách. Odvedli jsme děti majitele domu do školky a hurá na prohlídku města. Vyzkoušeli jsme tramvaj, metro, loď. Vše se totiž platí jednorázově stejnou jízdenkou. Viděli jsme ostrovní pevnost Suomenlinna. Mají zde zachovalé opevnění a děla, která míří na moře proti možným nepřátelům. Dali jsme si oběd v místní menze a udělali jsme ve městě spoustu fotek. Je zde hodně turistů a zajímavých památek. Po obědě jsme nasedli na své motorky a fičeli směr sever. Odpoledne v největším horku, jsem zjistil, že mám snad úplně poprvé defekt na vozíku. Zjistil jsem to přesně u pneuservisu, kde jsme to opravili i bez náhradní duše, kterou jsme sebou měli. Při montáži jsme úsměvně zjistili, že duše, kterou jsme si vzali jako náhradní na naše vozíky, má zcela jiný rozměr. Zdarma nám defekt zalepili. Já jsem si mimochodem rozbil fotoaparát a jeli jsme hledat místo na spaní. :( Tento den ujeto jen 119 km, ale stálo to za to.

7. den

Po světlé noci opravdu bez tmy jsme se vyhrabali z pole plné pšenice, kde jsme si večer ustlali. Krásným počasím kolem krásných jezer, krásných domků a krásných cest jsme pokračovali dál na sever do města Vaasa. Tam jsme měli naplánovaný další trajekt to Švédska. Nechtěli jsme ztrácet čas objížděním zálivu po souši, tak jsme zvolili cestu po moři. Trajekt jel ale až ráno, tak jsme hledali za deště ubytování co nejblíže přístavu. Našli jsme starou nádražní budovu se střechou a dřevěnou rampou určenou k nakládání a vykládání zboží. Někteří si ustlali pod rampou a někteří na ní. Ujeto 294 km.

8. den

Ráno kolem 4 hodiny začalo opravdu pršet a přidal se boční vítr. Ti co byli nahoře se cítili jako kdyby spali v rybníku. Takže opět za doprovodu asi 14 sprostých slov jsme sbalili vše mokré včetně spacáku a karimatky a šli se podívat, zda už by nás nepustili na loď. Na loď nás pustili až kolem 7 hodiny. Promrzlí a unavení jsme usnuli pod schody v 7. patře trajektu někde u obchůdku se suvenýry. Houpání lodě nás probudilo asi ve 12 hodin, kdy jsme dorazili do švédského města Umeå. Poté jsme nabrali konečně směr jih. Přesněji bych to nazval jihozápad do Norska. Překrásnou přírodou a cestami lemovanými lesy a občas i soby, co před námi přeskakují cestu, jsme se dostali až ke městu Östersund. Zde jsme zjistili, že nám z jedné motorky jaksi někde kape benzín. Takže jsme vyřešili naši větší druhou závadu, a to byla díra v nádrži silikonem. Kupodivu to vydrželo až domů. Dnes ujeto 248 km.

9. den

Cesta byla lemována borovicovými lesy a občas se nám do cesty připletl nějaký ten sob, kvůli němuž jsme museli i zastavit. Dostali jsme se na odpočívadlo k jezeru, kde se nám stala nepříjemná věc. V mém telefonu najednou přestala fungovat SD karta. Asi si řekla: "ahoj už mě to s tebou nebaví - končím". Tak jsme přišli o všechny mapy a já osobně ještě o pár tisíc fotek. Takže zbytek cesty jsme jeli na mapy online. Zajímavé bylo, že ve stejnou chvíli se Martinovi pokazila SD karta také. Byla to tam nějaká špatná zóna. Dodnes nad tím přemýšlím. Naštěstí jsme měli další SD karty do foťáků. Tato věc nemůže ohrozit naši expedici. :) Kuba nás zachránil. Dále jsme našli u pár jezírek krásné udržované kadibudky nebo budky, kde se jen tak schováte před deštěm. Tohle mě dost překvapilo, protože tohle být u nás, tak to lidé zdevastují, ale tam si toho víc váží. Pak se nám najedou ztratil asfalt pod koly a začali jsme stoupat do hor, kde se nám otevřely krásné výhledy. To jsme ještě netušili kolik nás toho čeká v Norsku. Byl to jen začátek. Ustlali jsme si přímo na náhorní plošině mezi soby. V noci byla sice zima 6 stupňů Celsia, ale stálo to za to. Když jsme usínali, tak bylo slyšet soby, jak kolem chodí a koukají, co jim to tam v noci překáží. Samozřejmě tam žádná tma v noci nebyla, tak bylo nutné si strčit hlavu pod nějakou přikrývku, abychom usnuli. Najeto 300 km.

10. den

Hranici do Norska jsme překročili kolem 11 hodiny dopoledne, a udělali jsme si pár fotek se zasněženými vrcholky hor před námi. To jsme ještě netušili, že tam opravdu vede naše cesta. Stále jsme co chvilku zastavovali a fotili kolem sebe všechny ty kopce a údolí, které jsme přijížděli. Počasí bylo stejně krásné jako vodopády u cesty, které jsme museli vždy vyfotit s námi a s našimi motorkami. Další spací místo bylo u města Åndalsnes. Dnes 301 km.

11. den

Krásné počasí nás neopustilo, tak jsme mohli pokračovat dál k norským fjordům, které byly náš další cíl. Zejména cesta Trollstigen. Která je vyhlášená svým krásným prostředím a vyhledávaná mnoha turisty. Nahoru kolem zatáček na nás stříkala voda z blízkého vodopádu a autobusy se před námi vyhýbali v zatáčkách. Některé zatáčky měly problém autobusy zatočit, tak museli couvnout a znovu. :) My jsme zde zdolali nejeden kopec a horský masív. Cesta nahoru přímo od hladiny moře do výšky 1000 metrů nad mořem. Zde bylo parkoviště s výhledem na výletní lodě s turisty, kde je autobusy převážejí a pak cesta zase dolů k moři. Příroda je zde opravdu překrásná. Na vrcholcích je sníh, ten taje a v podobě vodopádu a potůčků teče dolů do moře. Vyzkoušeli jsme si zde i sjezd na sněhu na igelitové tašce. Byl to zajímavý zážitek, který končil vždy v nedalekém potůčku. Některý z fjordů jsme museli přejet na trajektu. Měli jsme vždy štěstí a nemuseli čekat nikdy příliš dlouho. Do 10 minut jsme vždy již seděli na lodi a už se jelo na druhou stranu. S hodně krásnými zážitky jsme si ustlali v jednom údolí u města Geiranger. Dnešní stav byl 201 km.

12. den

Náš dvanáctý den jsme si dali opět ráno několik výškových metrů nahoru a zase dolů. Naše Jawy si počínaly naprosto bez poruch a my jsme koukali kolem sebe na sníh, hory, údolí, moře, jezera, bažiny, vodopády. Je tam opravdu co vidět. Hodně kilometrů jsme najeli i v tunelech. Jejich průměrná délka bylo kolem 4 kilometrů, ale našly se i sedmikilometrové a jeden dokonce 23 kilometrů dlouhý. Tomu jsme se úspěšné vyhnuli, protože jet 23 kilometrů v tunelu, kde se vám nesmí nic pokazit, nesmíte zastavit, je tam zima, se nám nechtělo. Já osobně dávám raději přednost klasické cestě, kde je něco vidět. Martin oproti tomu zvyšoval svou rychlost v tunelu na maximální a smál se, že se mu jede líp. Večer jsme pomalu opouštěli tuto krásnou scenérii a těšili se již na trajekt do Dánska. Naše místo na spaní bylo tento den u opuštěného domku v údolí ve svahu. Tak jsme se trochu kouleli ve stanu ze svahu dolů. Ještě že byl stan přikolíkovaný k zemi. Večer nás naštěstí nikdo nevyhnal tak jsme spokojeně uvařili polévku ze sáčku a mohli ulehnout u města Odda. Ujeto 339 km.

13. den

Postupně jsme sjížděli na jih Norska tunely a údolím, kde jsme stále viděli na vrcholcích hor sníh. Počasí a příroda byly excelentní. Bylo horko kolem 25 stupňů a někteří z nás jeli v kraťasech a v tričku. Máme odtud mnoho fotografií a mnoho záběrů. Některé i z koupání v horském jezeru, museli jsme to vyzkoušet. Voda sice měla asi 21 stupňů, ale nemohli jsme odolat. Počasí k tomu vybízelo. Místní se opalovali na březích jezírek, někteří i jen tak u cesty na lehátku. V 19 hodin jsme dorazili na jih Norska do města Kristiansand, zde jsme zůstali v přístavu přes noc. Ustlali jsme si přímo před pokladnami u nájezdu na trajekt mezi obytnými auty. Ze začátku na nás koukali lidé z obytných aut, ale pak šli spát a my jsme taky rozvinuli svůj stanový tábor přímo na asfaltu. Dnes ujeto 340 km.

14. den

Ranní budíček byl ve 4.30hodin, kdy otevírali kancelář ke koupi palubního lístku na loď do Dánska. Nikde žádné informace kde se co kupuje, tak jsme si to museli ráno vyběhat a vystát. Na lodi jsme si motorky jako vždy poctivě připevnili popruhy k podlaze a šli nahoru poslušně jako všichni na palubu. Zde jsme odolali snídani za 135 dánských korun (1 dánská koruna je asi 3,7 násobek české) a usnuli ráno v 7 hodin. Já jsem přemýšlel, že bych koupil jednu snídani pro všechny a šel si několikrát přidat, ale opět mě utkvěla v paměti Kubova věta: "135 dánských korun? To je drahé i pro čtyři lidi" :))) Hlad jsme tedy zaspali a v 10 hodin nás vzbudili uklízečky, že bychom už mohli jít dolů za svými motorkami, že už jsme v Dánsku. Řekl jsem jim (česky) co si myslím a šli jsme čekat frontu na schody trajektu, abychom se dostali k motorkám. Po výjezdu z lodi jsme se zastavili u města Hirtshals, kde je muzeum opevnění a bunkrů z druhé světové války. Prošli jsme si to zde, nafotili pár fotek a konečně v klidu posnídali své zásoby. :) Opevnění se rozkládá po celém západní pobřeží Dánska, tak jsme kousek cesty věnovali právě tomuto. Některé z bunkrů jsou v celkem zachovalém stavu. Avšak některé betonové bunkry jsou vlivem eroze mořského břehu poničené a jen tak "naházené" na pláži, a to doslova. Dánsko jsme přejeli za jeden den a ustlali jsme si až na hranicích s Německem. Ujeto 336 km.

15. den

V Německu jsme ráno hledali nejbližší supermarket s opravdu "normálními" cenami. Skandinávské země jsou opravdu moc krásné, ale také hodně drahé. Vzpomínám si jak mi loni řekl můj kamarád, že jel s rodinou na dovolenou do Norska a stálo ho to 120 tisíc korun. Myslím, že to opravdu odpovídá skutečnosti. Nakoupit si v Norsku ať už někde v obchodě nebo na pumpě vyžaduje hodně přemýšlení, zda kupovanou věc opravdu potřebujete či nikoli. Takže jsme našli klasické německé ALDI, kde jsme nakoupili již za ceny podobné našim. Německo nebylo našim cílem nějak prozkoumávat. Tak jsme fičeli nejkratším směrem domů do naší České republiky. Ustlali jsme si v lese u města Brandenburg, ujeli jsme 434 kilometrů, což bylo denní maximum letošní expedice.

16. den

Oklepali jsme stany z písku z německého lesa (nikdy předtím jsem neviděl les plný písku) a jeli jsme se podívat na trojmezí České republiky, Polska a Německa. Počasí nám stále přálo i lidé kolem nás už mluvili konečně česky. Hodili jsme nálepku naší expedice na trojmezí a jeli směr Jičín. Před oblakem modrého dýmu na české dálnici do Liberce jsme fičeli co to šlo. Odpoledne nás pohostila Romanova mamka se svým přítelem v Jičíně, kde byli čistě náhodou ubytováni v pronajatém domku. Dostali jsme královskou večeři i snídani a oslavili jsme poslední noc expedice. Ujeto 331 km.

17. den

Odjezd byl kolem 9 hodiny, směr Opava. V Hradci Králové jsme vyzvali naše fanoušky fejsbukových stránek "Dobrodruzi na Jawach", aby se k nám přidali. V Šumperku jsme se rozrostli opravdu na 10 motocyklů, které se po obědě řítily do Opavy, až k ceduli Opava, kde jsme se rozjeli každý do svých domovů. Tento poslední den už jen 226 km.